nové poviedky autori poviedky pridať poviedku


home about oznamy guestbook


Gilmore girls Aktuality Gallery Extra




Open since 12.3.2007

layout by mummy

TOPlist

Domeček z karet

Autor: happy
Info: Rory a Logan sa musia vysporiadať s Roriným tehotenstvom.
Postavy: Rory,Logan
Kategória: romantika
Pairing: Rory/Logan
Počet slov: 1790




Domeček z karet

Nervózně přešlápla. Vůbec se jí tam nechtělo, ale neměla jinou možnost. Už dlouho se necítila tak nejistá jako teď. Proboha, proč jen to musí být tak složité?
Ještě několikrát přešlápla. Pak se zhluboka nadechla a vstoupila dovnitř. Prošla honosnou halou a rovnou zamířila k výtahu.
Jen co se za ní zavřely dveře, trochu si odechla. První část měla za sebou, jenže to nejhorší ji teprve ještě čekalo. Sledovala čísla pater, které výtah míjel a přišlo ji, že jede stále pomaleji a pomaleji. Bylo to k zlosti.
Čeho se tak bojí? Prostě mu to řekne a bude to. Jak on už se s tím vypořádá, je jeho věc…
Když odjížděla pracovat do zahraničí, nemohla se dočkat. Byla pravda, že nechat Logana v Americe bylo těžké, ale ona nemohla zůstat na jednom místě. Chtěla se dostat víš… Možná to i potřebovala. Jenže když o pár týdnů později zjistila, že se stejně bude muset vrátit, nevěřila tomu. Automaticky si přejela rukou po břichu… Byla těhotná.
Nikdy nezapomene na to, když ji doktor řekl, co je příčinou jejích nevolností. Nejdřív si myslela, že si z ní utahuje, ale když viděla jeho přísnou tvář, pochopila, že je všemu konec. Její kariéra se začala bortit jako domeček z karet, jenže ona se nevzdávala. Jistě, byla možnost jít na potrat, ale měla k tomu malému človíčku v sobě úctu a nemohla ho nechat zabít.
Proto se rozhodla postavit si nový domeček s karet… S dítětem.
Musela se pousmát, když si vzpomněla na výraz mámy, když jí to řekla. Tedy, řekla jí to po telefonu, takže přesně neviděla, jak se tváří, ale v celku živě si to dokázala představit. Nejdřív bylo ticho a pak se ozvala zběsilý jekot, který později definovala jako: „Já budu babička!“
Výtah s cinknutím zastavil a dveře se otevřely. Ještě pořád měla možnost utéct, ale ona to nemohla udělat. Bylo by to nefér jak vůči Loganovi, tak i vůči dítěti.
Zhluboka se nadechla a vykročila z výtahu. Dala se doleva a chvilku na to zastavila před dveřmi do jeho bytu.
Musela tam stát dlouhé minuty. Snažila se nasbírat veškerou odvahu, ale bylo to těžké.
„No tak, Rory Gilmorrová se přeci ničeho nelekne!“ řekla si přísně a pak třikrát silně zabušila.
Chvíli se nic nedělo.
„Třeba je pryč,“ pomyslela si nadějně, ale okamžik na to za dveřmi uslyšela spěšné kroky.
Dveře se otevřely a on se na ni překvapeně podíval. „Rory?“
Přešlápla.
Chtěla mu říct nějakou uštěpačnou poznámku, ve stylu „Překvapení!“, ale raději mlčela. Už tak nejspíš bude v šoku z toho, co se dozví.
„Můžeme si promluvit?“
„Opravdu teď? Docela pospíchám.“
„Zabere to jenom pár sekund,“ sykla podrážděně a proklouzla kolem něj dovnitř. Na sobě měl košili a kravatu, sako měl přehozené přes křeslo, na kterém ležela černá aktovka. Opravdu asi někam spěchal, jenže ho nechtěla pustit. Teď byla ta pravá chvíle.
„Neměla si být někde v Evropě?“
Přikývla. „To měla, ale musela jsem se vrátit.“
„Proč? Stalo se snad něco?“
Založila si ruce na prsou a nervózně si zkousla ret.
„Tak to vyklop, Hvězdo.“
Mrkla na něj. Už to bylo dlouho, co slyšela to oslovení.
Povzdechla si. „Fajn. Jsem těhotná.“
Najednou zamrzl uprostřed pohybu. Zíral do prázdna, jako kdyby tam ani nebyla.
„Jak… jak dlouho?“ vykoktal ze sebe zmateně.
„Tři měsíce.“ Mlčel, jako kdyby se snažil spočítat, kdy spolu naposledy spali.
Chlapi ji v tomhle strašně lezli krkem. Její táta se tvářil podobně, když mu to oznámila.
Unaveně si promnula kořen nosu. „Hele, nechci abys mi dělal tátu. Pochopím to, když nebudeš chtít, přeci jen máš tady svůj život, jenom si myslím, že bys to měl vědět.“
Zíral na ni neschopný jediného slova nebo pohybu. Nejdřív se to snažil pochopit, pak se to snažil strávit, ale ač se snažil sebevíc, tohle na něj bylo moc.
Zkoumala výraz jeho tváře a když pochopila, že z něj víc nedostane, odešla. U výtahu si značně odechla. Byla ráda, že aspoň tuhle část má za sebou, i když si přála, aby to dopadlo o něco lépe.

„Tak co, jak to dopadlo?“ vybafla na ni Lorelai, jen co přijela domů.
Pokrčila rameny. „Nijak. Prostě tam stál a koukal na mě jako solný sloup. A vlastně je mi to jedno, já se o prcka umím postarat sama.“ Teprve teď se jí na povrch začala drát zlost. Nikdy tak naštvaná nebyla. Pak si uvědomila, že to nejspíš je jejím těhotenstvím. Dneska ráno taky vyjela na Luka, který ji místo malinového koláče donesl jahodový. Zatracené hormony…
Lorelai protočila oči v sloup a usmála se. „To je v pohodě. Uvidíš, že se tady ještě dneska ukáže.“
Odfrkla si. „To bych chtěla vidět.“
„Vsaď se…“
Rory protočila oči v sloup. Na tyhle diskuze vůbec neměla chuť.
„Hele, pořád si dopadla líp než já.“
Zmateně se podívala na svou matku. „Když já tvému otci oznámila, že jsem těhotná, pozvracel mi nohy.“
Vyprskla smíchy. „Nejspíš si představoval, jak mění plenky.“
„Nesměj se, bylo nám šestnáct. Byl to pro něj šok.“
Pokrčila rameny. „No jasně. Chápu.“
„Nic nechápeš. Byly to moje nové tenisky! Stály mě celé kapesné…“
Raději to nekomentovala. Tohle by bylo na dlouho.

O tři hodiny později seděla na verandě a pohupovala se na houpačce. Sledovala západ slunce a přitom uvažovala, jaké to bude za pár let. Bude jako její máma? Byla pravda, že svou mámu by neměla za nic na světě. Ona pro ní byla nejenom matka, ale i sestra a nejlepší kamarádka zároveň. Jenže není dítě šťastnější s dvěma rodiči? Nemá potom jiný život?
Ten svůj by neměnila za nic na světě, přesto si přála, aby její dítě mohlo poznat něco jiného. Něco co ona nezažila… Skvělé dětství s perfektní rodinou.
Zachumlala se ještě víc do deky a pozorovala mizející kotouč slunce. Vůbec netušila, jestli je na Logana naštvaná nebo ho chápe. Vlastně, co od něj měla očekávat? Že se ji snad vrhne k nohám a bude si přát vychovávat dítě dohromady?
Naštvaně setřela slzu z tváře, když si uvědomila, že tohle přesně si představovala.
Ještě chvíli se deprimovala, než pochopila, že to nemá cenu. Zvedla se z houpačky a zamířila k domu. Slunce se dávno ztratilo a venku už panovala tma.
Před dveřmi se však zastavila. Překvapil ji hluk auta. Světlomety prořízly temnotu kolem domu a ona zůstala stát oslepená přívalem světla z auta. Kdo to mohl v tuhle dobu být?
Odpověď se ji dostala v zápětí.
„Hvězdo?“ ozvalo se tiše z místa řidiče.
„Logane?“ Mrkla do světla ve snaze najít ho tam. Jenže pak si uvědomila, kdo tady vůbec je. „Co tady děláš?“ štěkla. Podrážděnost se zase vrátila.
Přistoupil blíž k ní. Konečně na něj viděla. Na sobě měl pořád tu stejnou košili a kravatu. Vypadal tak, jak ho viděla odpoledne.
„Co tady dělám?“ vyjekl hystericky. Pak se uklidnil a místo toho se zamračil. „Měli by jsme si promluvit.“
„O čem chceš mluvit?“
Vykulil oči. „Myslíš, že tvoje těhotenství je málo?
Kdyby nebyla v tak vážné situaci, nejspíš by se začala smát. Ještě nikdy ho neviděla tak překvapeného.
„Dobrá, tak mluv…“ Chtěla tohle mít, co nejrychleji za sebou.
Nervózně přešlápnul. Tentokrát to byl on, kdo musel sebrat odvahu.
„Hele,“ přistoupil k ní blíž. „Vím, že jsme to ani jeden neplánovali, ale já nemíním stát stranou. Ať se ti to líbí nebo ne, jsem prcek toho táty a chci se o něj taky postarat.“
Nechápavě na něj zírala. Myslel si snad, že ho nechce ke svému dítěti pustit?
„Tak dobře,“ řekla klidně.
„Tak dobře? To je všechno co k tomu řekneš?“
Pokrčila rameny. „Co bych ti k tomu měla říct? Do ničeho tě nenutím a jestli se chceš o tom malé starat, nebudu ti bránit,“ řekla nabručeně. Popadla kliku od dveří.
Předtím než vešla dovnitř, ji však zarazil. Chytl ji za loket a přitáhl ji k sobě.
„Hvězdo,“ šeptl tiše, zmučeně. „Tohle mi nedělej. Víš, jsem v šoku z toho, že budu otcem a i když to tak nevypadá, moc se na to malé těším. Jenom potřebuji čas.“
Povzdechla si. Chápala moc dobře jeho pocity. I ona se tak cítila před nějakou dobou, když se o svém těhotenství dozvěděla. Popravdě se tak občas ještě cítila.

O šest měsíců později:
Přišlo ji to jako věčnost. Tohle měl být nějaký trest?
„Zabijte mě, prosím,“ zavyla zoufale. Lorelai ji pevně chytla za ruku.
„Klid, zlatíčko. Tohle zvládneme!“ Zářivě se na svou dceru usmála, ta však po ní hodila výraz masového vraha.
„Zvládneme! ZVLÁDNEME! Ty nemusíš tlačit prťavým otvorem něco velkého jako fotbalový míč,“ křikla naštvaně a stiskla své matce ruku, když přišla další kontrakce. Zhluboka dýchala, jak ji radil doktor, ale vůbec to nepomáhalo. Po zádech ji stékaly studené krůpěje potu.
„Kde je k sakru ten blbec!“ vyštěkla znovu podrážděně.
Matka se na ni nechápavě dívala. „Kdo?“
„Ten frajer, co mi tohle všechno způsobil!“ křičela dál. Lorelai to okamžitě došlo.
„Vydrž, Logan je na cestě.“
„Přísahám, že ho zabiju, až sem dorazí. Áááá!“
„Je čas,“ ozval se doktor. S tím se na nosítkách rozjeli směrem k porodní části.

Logan dorazil asi pět minut potom, co si Rory odvezli. Sestřičky na nic nečekali a začaly ho navlékat do nemocničního pláště, aby mohl být co nejrychleji s Rory.
Když vešly do místnosti, Rory byla zrovna uprostřed toho nejhoršího. Věděl, že teď musí mít velké bolesti. Byl teď rád za ty předporodní kurzy, které spolu absolvovali.
Chytnul ji za ruku, ona jeho stisk okamžitě opětovala, až měl strach, že ji rozdrtí kosti v ruce.
„Přísahám bohu, až bude po všem, asi ti ublížím!“ zvolala mezi vztahy. Logan lehce zblednul. Věděl, že není radno si zahrávat s těhotnou ženou a to vůbec netušil, v jakých stavech se nacházejí ty po porodu.
Zhluboka se nadechnul, aby se uklidnil. „Cokoli si budeš přát, Rory. Teď se ale soustřeď. Musíš myslet na toho prcka. Teď se nadechni, tak jak nás to učili v tom kurzu.“
I když na něj měla velkou zlost, poslechla ho. Krátce se nadechla a zase vydechla. Tak to opakovala ještě několikrát než ji doktor přikázal znovu zatlačit.
„Vydržte! Ještě kousek!“ zvolal. „Tlačte!“ křiknul.
Z posledních sil zatlačila.
Když chvíli na to uslyšela ten nádherný zvuk plačícího dítě, myslela si, že se rozbrečí štěstím. Byl to neuvěřitelný pocit, slyšet toho prcka.
„Gratuluji, je to překrásná holčička…“ ozval se porodník.
S úsměvem se otočila k Loganovi, který měl podobný výraz jako ona. Dojatý, šťastný… Doktor chvíli na to předal malý růžový uzlík novopečené mamince.
Logan se nad ní naklonil a lehce ji pohladil po čele.
„Vítej na světě, Hvězdičko…“ šeptl tiše. Potom se usmál na Rory a lehce ji políbil na čelo.

 

Komentáre a hodnotenie